BŘASKÁ PLAVBA

https://www.facebook.com/braskaplavba/

Milí plavčíci,

rok se s rokem sešel a už je čas připravit se na již třetí Břaskou plavbu.

Program je ještě tajný, ale jedna věc je jasná - naše mateřská obec si jistě ještě zaslouží, abychom se jí věnovali, abychom ji poznávali a měli ji rádi, tak jako ona nás.

A snad mohu prozradit, že letos nás naše obec bude opravdu na dlaních nosit :)

Protože už jsme ostřílení táborníci a naše řady se rozšiřují, přivítáme ke všem stávajícím i nové skvělé kapitány, kteří se na Vás moc těší. A protože by se naše loď mohla začít naklánět, pod tíhou všech plavčíků, rozšiřujeme i místo naší působnosti. Hlavní kajuta bude letos ve staré, leč krásně nově zrekonstruované vranovické škole, ale jinak samozřejmě využijeme sportovní areál ve Stupně i další místa, která jsou ještě tajemství.

 A tak se na Vás těšíme, na staré známé tváře, ale i na tváře nové, pomalu připravujte batůžky, botky, dobrou náladu a nápady... v červenci vyplouváme.... Jupííí

 

 
 

Přihláška a další potřebné dokumenty

Vedoucí tábora:

 Andrea Kokošková - 40 let, pracuji jako vychovatelka ve školním klubu a koordinátorka volnočasových aktivit na 1. ZŠ Plzeň. Nejraději chodím na dlouhé procházky se psem a sluchátky na uších po Vranovicích a okolí, ráda fotím. Celý život trávím mezi dětmi se všemi jejich radostmi i starostmi, úsměvy i lumpárnami.... Jsem trochu střelená, málokdy vážná, když je zapotřebí, umím nahodit přísný výraz, ale vždy mi cukají koutky úst :) Mé dětství provázely dětské tábory, dodnes se na nich podílím a Břaská plavba je má srdcová záležitost.☺

 

 

   Adéla Kunclová - 20 let momentálně se připravuji v pomaturitním kurzu na studium lékařské fakulty. Zajímám se o biologii a chemii, v budoucnu bych chtěla pracovat v lékařském prostředí. Mojí největší vášní je hudba. Od malička se věnuji zpěvu, tanci a hře na klavír. Přes dva roky jsem vedla taneční kurz v Plzni, který navštěvovala děvčata ve věku od 6 do 12 let. Také ráda chodím do přírody se svým psem a fotoaparátem. Od malička pomáhám s organizací dětských akcí pořádáných zdejšími složkami. ☺

 

 

 Mark Lanči - 20 let, studuji na ČVUT v Praze. Mezi mé zájmy patří technika a v tomto směru bych se chtěl dále orientovat.
Ačkoliv se věnuji technice, tak také dosti času trávím venku, ať na zahradě či na procházce.
Mou největší zálibou je plavání, které mě chytlo a nepustilo 10 let.
Již od malička vyrůstám na táborech a 3 roky jsem působil jako instruktor,v dalších letech jako vedoucí na táboře Břaská plavba a náramně si to užívám. ☺

 

Šárka Smitková- 28 let, studentka speciální pedagogiky se zaměřením na logopedii. Práci s dětmi se věnuji 6 let jako učitelka v mateřské škole a 8 let jako lektorka cvičení pro děti- jumping, jóga a pohybové hry. Dříve jsem vedla oddíl skautů. Mezi mé koníčky patří předcvičování jumpingu a pilates. Dále cestování a adrenalinové sporty.☺

 

 Vendula Kunclová - 42 let,  moje profese daňového poradce je mi zároveň koníčkem. Naše zahrada je často jako dětské hřiště, mám děti ráda a protože to moje už trochu vyrostlo, užívám si to s dětmi přátel, co nás navštíví. Mám vřelý vztah ke kočkám, které s námi občas bydlí. K mým zálibám patří putování po českých památkách a historie obecně. Nejradši odpočívám s knihou v postýlce. ☺

 

 Petr Kuncl - 50 let, v civilním zaměstnání Inspektor v oboru plynárenství, v soukromí všechno, kde se něco děje. Můj život ovlivňuje hlavně hudba jako duševní potrava, nebo pro potěšení druhých a společně s fotografií se řadí mezi mé hlavní zájmy. Prošel jsem od mládí několika dětskými tábory v roli vedoucího, napříč věku si užívám hravost a odkládám vážnost, když není potřeba. Organizování všemožných akcí pro děti a kamarády je mou zálibou od mládí, dává mému bytí smysl a radost.☺

Soňa Hánělová - 43 let, pracuji ve školní jídelně ZŠ Stupno. Chodím ráda se psem na procházky, 20 let se věnuji práci s dětmi, jsem členkou místního spolku ASPV, kde vedu spolu s kamarádkou pro děvčata od 1. do 6. třídy sportovní kurz - gymnastika, atletika a jiné sportovní dovednosti, jezdíme společně na výlety, kde vždy vládne sranda a pohoda. ☺

 

 

Ohlédnutí za minulými ročníky :)

Copak Břasy mají vlastní loď? 

Zeptejte se dětí ze stejnojmenného příměstské tábora.
Jak k tomu všemu došlo? To máte tak. Máme rádi naši obec, rádi tady žijeme, rádi si tu hrajeme. A obec má ráda své děti. 
A podporuje spoustu aktivit, aby se nám tu hezky žilo. 
A když minulý rok vznikl nápad udělat příměstský tábor, nejenže nám Sokol Stupno poskytl prostor v Sokolce, ale obec nás podpořila i dárečky pro děti, propagací, materiálem apod., a dokonce se zapojilo několik úžasných lidí, kteří nás táborem provázeli a věnovali nám svůj čas, um a energii. Kdo naši Břaskou plavbu již zná, ví, že minulý rok byla naší náplní právě obec Břasy a její významná místa. Nachodili jsme spoustu kilometrů a všechna tato navštívená místa jsem následně přetvořili ve zmenšené modely, které jsou dodnes k vidění na Rozhledně Na Vrchách. 
V letošním roce jsme se rozhodli pokračovat. Nejen že se nám minulý rok sešla skvělá parta dětí, ale byla by škoda nepokračovat v tomto hezkém projektu, protože Břasy a jejich poznávání mají stále co nabídnout.
Významná místa jsme již navštívili, ale neméně významné a důležité je také místo, kde žijeme. Letošní náplň tedy byla na světě. „Břasy a místo kde žiju“. Každý z nás má svůj dům, byt, v něm svou rodinu a zázemí. A všechny tyto domy tvoří celek – obec. A tak jsme všichni vytvořili svůj domeček, v něm svou rodinu a na konci tábora vznikla miniatura naší vlastní vísky.
Ale protože i pro Břasy jsme chtěli opět připravit malý dárek, vyrobili jsme pro každou z obcí – Břasy, Stupno, Kříše, Vranovice i Darovou - také domečky – hnízdící budky pro ptáčky, které děti předaly na závěrečné slavnosti panu starostovi Miroslavu Krocovi.
Ale tábor nebyl jen o tvoření. Letos nás čekal opět nabitý program. Kromě sportovní olympiády, kterou již tradičně zahájil ranní rozcvičkou pan starosta, jsme měli také dřevorubeckou olympiádu. Děti se seznámily s různým nářadím, jako jsou pily, kladiva, sekery, motorové pily a další. Kapitáni Mark Lanči a Petr Kuncl učili plavčíky, jak s nářadím bezpečně zacházet a umožnili dětem zkusit si práci s ním.
Zabrousili jsme také do zdravovědy a základů první pomoci. Děti prošly, před plánovaným výletem na Hliňák, základní průpravou první pomoci. Přece co kdyby se někomu něco stalo? 
A, světe div se, stalo. Náš kamarád Petr se ošklivě zranil. Pořezal si ruku a zlomil nohu. Pak šlo o minuty. Vysypali jsme z batůžků co se dalo, obvazy, mikiny, všechno dostupné, a zahájili první pomoc. Zastavit krvácení, připravit dlahu, z mikin a klacků udělat nosítka, po celou dobu jsme byli ve spojení se „skutečnou operátorkou na lince 155“. Děti tak měly možnost si vyzkoušet volání na „tísňovou linku“, ale také jednat rychle ve vyhrocené situaci. Ten den totiž opravdu zachraňovaly zraněného, a že to zranění je jen dovedně namaskované, se dozvěděly až potom. 
Dalším velký zážitkem bylo přespávání. K večeru jsme se sešli ve Vranovicích. Místní hřiště a s ním i krásně zrekonstruovanou starou vranovickou školu nám zapůjčila pro tábor obec a Sokol Vranovice. Opekli jsme si buřtíky a vydali se již za šera na Rozhlednu Na Vrchách. A protože není radno rušit důlní skřítky, přicházeli jsme již pod rouškou tmy k rozhledně úplně potichu. Přes 40 postaviček, tiše našlapujících, bez jediného slova. A rozhledna nás odměnila! Osvícená zářila do tmy a zněla z ní čarokrásná melodie. Už někdo z vás slyšel zpívat rozhlednu? Krásný a tajemný okamžik.
A to nebylo vše. Čekal tady na nás náš kamarád Jirka „Vorel“ Nový. Jako radioamatér si pro nás připravil povídání o vysílačkách, rádiovém spojení a dokonce jej i předvedl, spojil se se svými vzdálenými kolegy a vysvětloval dětem princip vysílání.
A protože všichni správní táborníci mají umět morseovku, učili jsme se ji cestou na rozhlednu, a pak jsme si mohli přímo z tohoto vysílače vyzkoušet příjem vzkazu pomocí světelných signálů.
Ale to už nastala hluboká noc a někteří naši plavčíci už tak tak drželi očka, avšak čekala nás ještě cesta zpět do Vranovic. Ještě že nám skřítkové cestu osvítili reflexními páskami. Vyzbrojeni baterkami, vydali jsme se po světýlkách dolů, kde nás ve vranovické škole čekaly pelíšky.
Druhý den pro nás náš provianťák Soňa Hánělová připravil oběd v přírodě. Usadili jsme se okolo vranovického jezera, každý dostal dřevěnou lodičku, dřevěnou lžíci – Břaská plavba musí mít oběd v lodičkách a zažili jsme nefalšovaný piknik. Pak nás Petr ještě naučil, jak si povídat s důlními skřítky. Dokonce jsme našli i poklad, který nám tam permoníčci schovali.
Po dlouhé cestě do Stupna nás čekala ve stupenském kostele Sv. Vavřince další naše kamarádka Marta Hricová, která je jedním z důležitých skrytých pomocníčků Břaské plavby. Připravila nám nejen krásnou podívanou na svíčkami ozářený interiér, ale i zajímavé povídání. Dokonce jsme si mohli zazpívat naší táborovou hymnu jako opravdový sbor. A pak nás potkalo kouzlo: v kostele nás na chvilku „uvěznila“ bouřka a déšť. A protože máme vždy na konci dne táborové kolečko, kde si povídáme o uplynulém dni, o tom co se nám nelíbilo, líbilo, či nepotěšilo, potěšilo…. udělali jsme si kolečko přímo v kostele. Nad hlavami nám šuměl déšť a hromovala bouřka. Pro mnohé z nás to byl jedinečný, až mystický zážitek. V našem kolečku platí, že vždy mluví jen jeden člověk, ostatní ho poslouchají. Kolovala mezi námi svíce a každý, kdo ji měl před sebou, mluvil o uplynulých zážitcích a svých pocitech z nich. Kostel, šumění deště a bouřka tomu dali jedinečnou atmosféru.
A přišel den poslední a s ním závěrečná slavnost. Pozvali jsme rodiny našich plavčíků, předvedli jim naše výrobky, předali dárky obci. Protože děti celý týden pilně trénovaly choreografii na hudbu z filmu Piráti z Karibiku pod vedením Adély Kunclové, předvedly ji nyní pyšně svým blízkým. Zazpívali jsme si táborovou hymnu, kterou děti mají moc rády a mnohé z nich si ji pamatují ještě z minulého roku. 
Potom už děti dostaly Pamětní listy, pravé námořnické medaile, dárky od obce předané panem starostou Miroslavem Krocem, a také obdržely symbolické klíče od obce Břasy, z rukou místostarosty obce Petra Kuncla. 
Na závěr jsme vypustili do světa balonky, do kterých jsme ukryli pozdrav a příběh naší Břaské plavby. Třeba se nám ze světa vrátí nějaký vzkaz 
Letošní tábor máme za sebou. Byl opět jedinečný. Sešla se nám výborná parta dětí. Překvapili nás naši nejmenší, kteří pod vedením kapitánky Šárky Smitkové statečně zvládli všechny činnosti, delší pochody, i svou šikovností a neúnavností. Překvapili nás ti nejstarší, co se starali o mladší a živě se zajímali o veškerý program. Opět se potvrdilo, že v Břasích a okolí žijí skvělé a šikovné děti.
A těšíme se zase někdy příště. 
Za všechny kapitány i plavčíky Andrea Kokošková

Fotografie zde 

 

Všem případným zájemcům ročníku 2016 se omlouváme. Jsme již plní po strop a někteří už dokonce sedí i na střeše. Děkujeme za Váš zájem, těšíme se na novou partu a jestli jste se letos mezi nás nevešli, nezoufejte, rádi Vás příští rok uvítáme.

 

 

 

Kdo náš tábor neznáte, rolujte kousek níž, tam se dočtete o naší první plavbě a také najdete nějaké fotografie

a ostřílení plavčíci si mohou připomenout loňské roky

 

Přihlášku a další informace najdete směrem dolůůůů

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A tady se dočtěte o naší první plavbě......

 

Příměstský tábor Břaská plavba 2016

Víte, co je břaský poklad? A jakou historii má zvon na kostele ve Stupně? Co je zvláštního na jezeře ve Vranovicích, jak pracuje vodní elektrárna v Darové a jakou řeku brázdí zdejší přívoz? Víte, kde se vzalo uhlí a kdo je patronkou kapličky v Kříších? A vůbec, máte pod polštářem schovaný kamínek od permoníků? Děti z příměstského tábora Břaská plavba 2016 mohou na všechny tyto otázky odpovědět „ano“.

Kde se vzal, tu se vzal, narodil se nápad, udělat pro děti z Břas a okolí příměstský tábor. Protože tato obec je v kouzelném kraji, plném zajímavostí, originálních míst a doslova svádí k pohádkovým příběhům, náplň tábora byla jasná – ukázat dětem obec, kde žijí, kam chodí do školy, místa kolem kterých možná bez povšimnutí chodí.

Existují různé pověsti, vztahující se k místům v obci, odpradávna se vyprávějí příběhy, vázané k místům, která dobře znáte. A tak jsme oslovili člověka nejpovolanějšího – paní Martu Hricovou, znalou místních pověstí a historie, zda by pro nás nenašla pár příběhů. A ona našla, ba co víc, na motivy těchto pověstí, ať již pravdivých, nebo smyšlených, pro nás připravila krásné příběhy, vztahující se k jednotlivým obcím a místům, jež jsme se chystali navštívit. A tu se zrodil další nápad. Když už na ona místa půjdeme, co si také vytvořit jejich zmenšené modely, protože, kdo z nás ví, jak je vlastně stavěná rozhledna, jaký tvar má jezero a kolik hodin visí na kostele? A tady nám velmi pomohl další z povolaných pan Petr Kuncl, který nejenže všechna tato místa velmi dobře zná, ale ke všem má osobní a blízký vztah. Ten pro nás připravil další překvapení – zmenšené modely, které jsme následně barvili, zdobili a sestavovali.

Náplň tábora byla tedy na světě a tady přichází veliká pomoc od obce Břasy, pana starosty Miroslava Kroce, pana Pavla Plzáka a dalších – nejenže nám poskytli zázemí pro základnu tábora ve  stupenské Sokolce, ale i drobné dárečky pro děti a další podporu.

A teď už jen nábor plavčíků na naši Břaskou plavbu. Tábor se nám naplnil dětmi ve věku od pěti do dvanácti let. Zprvu jsme měli lehkou obavu z věkového rozpětí, ale svítila nad námi osmicípá hvězda Šternberků, která vévodí břaskému znaku. Sešla se nám výborná parta 32 plavčíků, kteří proplouvali týden pod ochranou 4 kapitánů - Andrey Kokoškové, Adély Kunclové, Marka Lančiho a lodního kuchaře a kapitána v jednom Soni Hánělové.  V pondělí 18. 7.  ráno jsme se poprvé sešli na Sokolce ve Stupně a započali naši plavbu. Mnozí z Vás jistě potkali velkou skupinu dětí v modrých kloboučcích, jak brázdí po břaských cestách, někdy si zpívaly, jindy plnily úkoly, někdy Vás možná požádaly, abyste jim obkreslili svou dlaň na papír a podepsali se do ní. Ukořistěné dlaně obyvatel obce jsme pak lepili na naši táborovou loď a brzy si ji budete moci prohlédnout i Vy.

Každé ráno jsme si přečetli zmíněnou pověst a poté navštívili místo – v pondělí to byl Křemelák, kde jsme si vyráběli ozdoby z doby měděné a povídali si o pradávných dobách, které Křemelák zažil. Další cesta vedla na rozhlednu, kde nás čekalo malé překvapení, ukryté na tajném místě. V úterý jsme zavítali do Vranovic, pověděli si o původních Vranovicích, pamětním kameni a spočinuli na břehu našeho krásného jezera. Ve středu nás čekala návštěva stupenského kostela, kde jsme si nejen mohli prohlédnout celý kostel a vyprávěli si o tom starém, původním, ale také nás tam čekal pan Václav Suda, který nás vzal až nahoru do zvonice, a dokonce se nám i Vám nad hlavami rozezněl zvon i se svým dávnověkým tajemstvím. Na kůru jsme si pak zazpívali naši táborovou píseň, za doprovodu varhan. Další cesta vedla na Baštu, kde jsme objevili „tajnou“ zásobárnu uhlí, důležitého břaského pokladu. Ve čtvrtek jsme se vypravili do Darové, kde na nás již čekal pan Michal Lauber a ukázal nám tajemství vodní elektrárny, a pak jsme se povozili na přívozu a zpovídali pana Vladimíra Cajthamla. A konečně v pátek nás čekal v Kříších pan Rudolf Polák, který nám předvedl krásnou, po létech znovu zrozenou,  kříšskou kapličku. Dokonce tu pro nás permoníci nechali malé překvapení – kouzelné kamínky, které plní přání.

Nachodili jsme za ten týden spoustu kroků – kolem 35 tis. kroků dospěláků, tedy spočítejte, co mají v nohách ti nejmenší. Ale všechny výlety, i ty vzdálené, děti výborně zvládly a všechny jsme si společně užili. Pravidelně jsme se vraceli úplně hladoví a natěšení na výborný oběd. A pak už nás čekaly naše modely právě navštívených míst, která jsme si důkladně prohlédli a následně barvili a tvořili. Průběžně jsme nacvičovali již zmíněnou táborovou píseň, kterou pro nás otextoval Petr Kuncl do aranže známé písně Vzhůru na palubu a také taneční pirátskou choreografii, kterou pro děti připravila Adéla.

Odpoledne, před příchodem rodičů jsme vždy nezapomněli na oblíbené „kolečko“. Sedli jsme si do kruhu a za účasti našeho maskota papouška Pepy jsme si povídali o právě proběhnutém dni, každý plavčík vyjádřil své pocity, dojmy, co se mu případně nelíbilo, co ho potěšilo a byl tu konec táborového dne.

Ale ve čtvrtek jsme si zkusili i táborové spaní. Čekal nás kouzelný večer, kde děti předvedly rodičům zmíněnou choreografii, kterou se zázračně naučily během dvou dnů.  Odměnou jim byla nejen laserová projekce se jmény všech účastníků tábora, která svítila do tmy po celém areálu a připravil ji pro nás Aleš Farju Ditrich, ale vrcholem večera byl krásný ohňostroj. Potom už jsme přichystali pelíšky, Tomáš Háněl nám ještě na dobrou noc předvedl ohnivý tanec a za chvíli už plavčíci oddychovali ve svých spacácích.

A nadešel nás poslední táborový den. Připravili jsme společně slavnostní zakončení tábora, kam dorazili představitelé obce, za což moc děkujeme, ale přišli hlavně rodiče našich plavčíků, předvedli jsme jim vše, co jsme v průběhu tábora vytvořili a naučili se, a pak předali symbolicky obci nejen táborovou loď, ale i modely, na kterých jsme pracovali. Ještě nás nějaké dodělávky čekají, ale i Vy se můžete na naše dílo podívat. Od srpna bude na rozhledně Na Vrchách k vidění expozice těchto výrobků a tímto Vás srdečně zveme.

Plavčíci převzali pamětní listy a malé dárečky a rozeběhli se ke svým rodičům. Tím skončila naše letošní plavba. Byl to krásný, poučný, veselý a bohatý týden a budeme na něj dlouho vzpomínat

Přijďte se podívat na výstavu Břaská plavba 2016. A třeba se na dalších ročnících potkáváme i s Vámi.

 

Fotografie zde: https://andreako.rajce.idnes.cz/Braska_plavba_2016